Jsou známy dvě různé verze počátku volejbalu. Podle jedné, neoficiální verze se uvádí, že volejbal vymysleli hasiči v Chicagu, kteří si krátili volné chvíle, kdy zrovna nehořelo, házením míče přes natažený provaz. Komu míč spadl na zem, dopustil se chyby. Pro zrychlení hry začali míč odbíjet a tak vzniklo nové sportovní odvětví.
Oficiální verze zní tak, že volejbal vymyslel 9. února 1895 William G. Morgan (ředitel tělesné výchovy křesťanské organizace YMCA na koleji Hollyoke) v Massachusetts (USA). K této druhé verzi se přiklánějí také volejbalové učebnice vydané v USA i FIVB.
Volejbalové začátky popisuje W.G. Morgan takto: "Musím říci hned zpočátku, že jsem neznal žádnou hru, která by byla podobná odbíjené, a to, co jsem zavedl, bylo opřeno jen o zkušenosti a pokusy v tělocvičných třídách. Když jsem převzal cvičení, činnost vzrůstala a musel jsem hledat nějakou hru, která by se dala hrát v tělocvičně a byla přitom zajímavá, hlavně rekreačně. Košíková byla již zavedena, ale vyhovovala spíše mladším cvičencům. Pro starší pak byla příliš namáhavá a ostrá, a tak jsem hledal jinou hru, ve které by nebylo osobního styku hráče s hráčem. Nejdříve mě napadlo přenést do tělocvičny tenis. Ale když jsem uvážil, co všechno tenis potřebuje, jako rakety, míčky, síť a hlavně velkou plochu a že jen málo hráčů může tenis najednou hrát, upustil jsem od této myšlenky. Ale nepřipustil jsem vynechat síť, která by rozdělovala skupiny hráčů na dvě družstva. Na počátku jsme napjali síť asi 2 m vysoko, tj. nad hlavou dospělého člověka. Zkoušeli jsme hrát duší z míče na kopanou, ale ta byla lehká a příliš pomalá. Tak jsme zkusili s plným míčem na košíkovou. Ale ten byl příliš veliký a těžký a hráči nemohli míč dobře ovládat. Bylo mnoho úrazů a zranění, hlavně prstů. Dohodli jsme se s hráči, kterým se hra líbila, na míči, kterého se dnes užívá pro odbíjenou a který nám zhotovila na zkoušku firma Spalding." William G. Morgan novou hru nazval mintonette.
Na podzim roku 1896 byla odbíjená poprvé prezentována na konferenci pracovníků YMCA, která se konala ve Springfield College. Na každé straně hrálo 5 hráčů. A. T. Halstet navrhl, aby se nazvala "volley-ball" podle: odrážení míče - to volley the ball.
V roce 1896 vyšel prvý článek o odbíjené. Ve "Physical Education" psal J. Y. Cameron: "Volleyball je nová hra, výborně se hodící pro tělocvičny a sály, která však může být hrána i venku. Může ji hrát každý počet hráčů. Hra spočívá v uvedení míče v pohyb přes vysokou síť z jedné strany na druhou, berouc tím podíl ze dvou her - tenisu a handballu."
Od roku 1896 dostává volejbal herní strukturu v podobě pravidel hry, které uveřejňuje J. J. Cameron. Hřiště na volejbal pak byla zakládána na koupalištích, v letoviskách a v některých sportovních střediscích. Hra byla oblíbena hlavně u mládeže. Proto přibývalo hřišť též ve školách, kolejích a v rekreačních střediscích.
Rozšíření volejbalu: Kanada (1900), Indie (1900), pak Střední a Jižní Amerika, Japonsko, Filipíny, Čína, Francie. První oficiální střetnutí u nás (tehdejší ČSR) proběhlo v roce 1919 v Žilině (J. A. Pípal).
V roce 1921 vznikl Volejbalový svaz. Mezinárodní volejbalová federace FIVB byla založena roku 1947 (Paříž), první mistrovství světa se pořádalo v roce 1949 v Praze. Od roku 1964 je volejbal součástí programu olympijských her (OH v Tokiu). V roce 1986 přijala FIVB i jeho variantu – plážový volejbal, který se stal součástí programu olympijských her v roce 1996. Ten vznikl v Santa Monice (USA) a Copacabaně (Brazílii). První oficiální turnaj v plážovém volejbalu se odehrál v roce 1950 (Copacabana).
Starší pravidla
Pravidla volejbalu se postupně vyvíjejí: v letech 1998 a 2000 došlo k mnoha výrazným změnám pravidel:
- Byl zaveden libero.
- Do roku 2000 se hrálo tzv. na ztráty. Pokud podávající mužstvo prohrálo rozehru, došlo ke ztrátě podání, soupeři se nepřipočítal bod, pouze získal právo podávat. Hrálo se pouze do 15 bodů. Tato změna vedla k větší predikovatelnosti doby hry, což je důležité pro televizní přenosy.
- Míč, který se při podání dotkne sítě, je podle aktuálních pravidel platné podání. Podle dřívějších pravidel se jednalo o chybu při podání, která vedla ke ztrátě.
- Do roku 1998 bylo chybou, pokud se míč dotkl hráče pod úrovní pasu. Dnešní pravidla umožňují hráčům hrát libovolnou částí těla, tzn. i nohou.